AMARILIS

Řekne-li se starověk, většina lidí si asi představí siluetu pyramid utopených v písku pouště, tajemné sochy s nenapodobitelným jemným úsměvem na rtech, zlatou zář sarkofágu, půvabné reliéfy, které tak živě vyprávějí příběhy staré pět tisíc let.Starověký Egypt přitahoval snad každého z nás. Člověk nemusí být archeolog, aby se aspoň někdy nezačetl do knížky o archeologických výzkumech anebo si nekoupil videokazetu o pyramidách. Ve svém obýváku pak sleduje tajnou cestu do nitra hrobky, napjatě posouvá víko sarkofágu a dotýká se těla faraóna, který zemřel před několika tisíci lety.

Starověký Egypt přitahuje nejen nás. Staří Řekové obdivovali egyptské stavitele, jejichž díla neměla obdobu v celém tehdy známém světě, navazovali na poznatky egyptských lékařů, astronomů a matematiků. Je fascinující, že staří Řekové se na pyramidy dívali přes stejně velkou propast času jako my na antické Řecko.

Na našich stránkách se pokusíme popsat alespoň zlomek bohatství této nádherné země. Vítejte v Egyptě.

Tři velké jehlany se sfingou v popředí jsou snad nejčastěji používaným symbolem Egypta.Udivující je, že vznikly již v raném počátku egyptské civilizace a státnost, za vlády 4. dynastie. Tyto tři velké pyramidy v Gíze jsou sice nejznámější, avšak v žádném případě jediné. Po celém Egyptě je rozeseto množství méně známých, ale ne méně cenných pyramid. Že tyto monumentální stavby byly postaveny proto, aby chránily věčný spánek faraónů, ví dnes každé malé dítě. Již pět tisíciletí zaměstnávají mysl architektů, matematiků, archeologů, stavitelů, ale i vyznavačů méně exaktních směrů.

Sfinga

Název Sfinga pochází z řečtiny, která jej však převzala z egyptského slovního spojení šepses anch, jenž znamená živý obraz. My si však pod tímto pojmem okamžitě vybavíme známou velkou sfingu, která hlídá pohřebiště v Gíze. Tento 60 m dlouhý 20 m vysoký kolos byl vytesán do vápencového pahorku, ležícího před východní stranou Rachefovy pyramidy. Předpokládá se, že její tvář je ve skutečnosti podobiznou samotného faraóna Rachefa. Tento nejnižší prvek gízského panoramatu je zajímavý i tím, že jej některé generace Egypťanů vůbec neznají. Dokonce ani Hérodótos se o něm ve svých spisech nezmiňuje. Důvod je prostý: sfinga bývala velmi často skryta pod nánosem písku. Již tisíc let po jejím vytvoření jsou zachovány první doklady o jejím vyproštění z písku faraónem Thutmosem IV. , stejně tak jako o dvě stě let později Ramessem II.

Luxor

Luxor. Karnak.Veset. Théby. Čtyři názvy označující asi nejvýznamnější místo starověkého Egypta. Původní název byl Veset, ze začátku malé bezvýznamné městečko na Nilu. V roce 1550 př. Kr. se stalo základnou pro osvobozující boj Egypťanů proti Hyksósům. Po vítězné válce se stalo důležitým náboženským a správním střediskem, hlavním městem nové sjednocené říše a jeho sláva se šířila po celém tehdy známém světě. Město se rychle rozrůstalo podle jednoznačných pravidel: východní břeh Nilu patřil živým, západní sloužil jako pohřebiště. Nad ním se tyčila hora Vrchol. Egypťané věřili, že je to vstupní brána do říše mrtvých, a tak v její blízkosti pochovávali své zemřelé. Na závěr úvodního textu bychom asi měli objasnit původ zbylých tří jmen zmíněných v úvodu a doplnit názvy míst, která jsou součástí této lokality.
Název Théby je řecký, zatímco Luxor pochází z arabského slova el-Uxur, což znamená ležení nebo opevnění související s vojenskými tábory z římské doby. Karnak je název slavného kláštera ve Vesetu.
V této oblasti se nalézají slavná místa jako Údolí králů, kde jsou hroby mnoha slavných panovníků, Údolí královen s hroby královen a velice zajímavá Der el-Medína, vesnice řemeslníků z období Nové říše.
Ještě malá technická poznámka: v následujícím textu se budeme držet nejobvyklejších názvů jednotlivých památek.

Sakkara

Laik si pod tímto jménem vzpomene na stupňovitou pyramidu faraóna Džósera, odborník ví, že Sakkára je jedno z největších a historicky nejdéle používaných pohřebišť na světě, neboť zde byli pohřbívání lidé nejméně 3 000 let. Leží blízko Memfisu, které bylo hlavním městem sjednoceného Egypta. Proto je dnes jedním z největších a nejstarších nalezišť. Najdeme zde asi 15 pyramid nejdůležitějších králů té doby, i mastabové soukromé hroby staroegyptských šlechticů. Mastabové hroby mají pro archeology velikou cenu především díky své výzdobě. Na rozdíl od královských hrobů, jejichž výzdoba je určena požadavkem vznešenosti a najdeme tam především bohy a krále, v mastabových hrobech vidíme výjevy z běžného života tehdejších lidí, obrazy ze života rolníků, lovců, náboženské rituály. Mezi významné mastaby můžeme počítat Hotepovu ve které je znázorněn Hotep ve společnosti hudebníků a Mererrukovu, která je jedna z nejlépe zachovalých mastab ze 6. dynastie. Obsahuje 33 místností plných maleb s výjevy lovu a rybolovu rozmístěných téměř po celé dostupné ploše.
Výzdoba mastaby Ti je považována za nejkrásnější příklady umělecké dovednosti Staré říše. Vidíme zde muže a ženy při různých činnostech, jako je stavba lodí, sběr úrody apod.

Memfis

První hlavní město sjednocené říše se symbolicky nachází na hranici mezi Horním a Dolním Egyptem. Na vrcholu své slávy to byla skutečně důstojná metropole království, avšak dodnes se nám z ní zachoval jenom její zlomek.Většina města odpočívá pod půdou, kterou obdělávají feláhové, ale uprostřed malé vesničky Mit Rahína mezi palmami můžeme vidět torzo Ptahova chrámu. K Memfisu samozřejmě patří i pohřebiště v Sakkáře. Z památek, které můžeme obdivovat ještě dnes, bychom rádi upozornili především na alabastrovou sfingu 8 m dlouhou a 4 m vysokou, pocházející pravděpodobně z doby Ramesse II. a obrovskou sochu tohoto panovníka, kterou můžeme nalézt v místním malém archeologickém muzeu. Mimochodem, pouze díky její velikosti a dopravním možnostem v první čtvrtině 19. století můžeme děkovat za to, že zde stále leží. Byla totiž darována Britskému muzeu, ale Angličané se báli komplikací při převozu a sochu nechali na jejím původním místě.