KOČKY
-A stvořil Bůh kožešinou potaženou nemotoru, kterou pro nedostatek lepšího jména nazval Kočkou. Pohlédl na Své stvoření a zavrtěl hlavou. Nebylo zrovna tím, co měl na mysli.
Podržel tu věc vysoko ve vzduchu a ona mu ochable visela přes prsty. Pustil ji na zem a ona se natáhla jak dlouhá tak široká. A když jí přední nohy překřížil na hrudi a zadní nohy jí složil do lotosové pozice, už jí tak zůstaly.
To podráždilo jeho zvědavost, obrátil její tělo na záda a natáhl je téměř do dvojnásobné délky. Pak je stočil do malé koule, kroutil s ním, ohýbal je a všelijak je modeloval. Věc však neráčila ani otevřít oči.
Třel si svůj vous a nevěděl, jestli se má smát nebo brečet. Věděl ovšem, že to, co právě stvořil, nebylo žádným zázrakem.
Ale nebyl čas něco měnit, neboť konec sedmidenního termínu byl za dveřmi.
"Dobrá tedy," pokrčil rameny, "nemůžu mít všechno."
A po příchodu na svět se kočka schoulila do klubíčka a usnula.
